Městská knihovna v Přerově

Historie Městské knihovny v Přerově

Počátky

Prapočátky přerovské městské knihovny můžeme spatřit ve spolkové činnosti 19. století. Podobně jako na stovkách míst v našich zemích, i v Přerově vznikl už v 60. letech 19. století čtenářský spolek, který měl svou členskou knihovnu. Po vzniku Československa v roce 1918 začaly už na sklonku téhož roku přípravné práce pro zřízení Masarykovy městské knihovny. Ta vznikla oficiálně 1. února 1919 a jejím prvním knihovníkem se stal na několik měsíců iniciátor vzniku knihovny, dr. Leopold Calábek. Zhruba osmitisícový knihovní fond sestával nejprve z darů od spolkových knihoven a obyvatel města, k nimž se postupně přidaly knihy nově nakoupené. V té době nová knihovna sídlila v nevyhovujících dočasných prostorech v tělocvičně obecné školy na Palackého ulici.

První republika

Na podzim roku 1919 se stal knihovníkem dr. Eduard Kvasnička, který jako ředitel knihovny působil až do roku 1955. V té době se knihovna, ke které náležela i čítárna, přestěhovala do Městského domu. Postupem času přibývalo jak knih a čtenářů, tak zaměstnanců a pomocníků. Již v roce 1931 byly prostory v Městském domě považovány za nedostatečné a začalo se uvažovat o plánech na novou, leč nikdy nerealizovanou budovu knihovny. Obdobně se téma projednávalo na knihovní radě i na jaře roku 1939, přičemž padaly návrhy na využití různých pozemků v rámci města. To už se ale nad Přerovem a celým protektorátem schylovalo k temné době krizových válečných let.

Druhá světová válka a poválečné období

V životě knihovny se v následujícím období pochopitelně odrazila i druhá světová válka. V době protektorátu bylo zakázáno půjčovat knihy anglických a francouzských autorů, vyřazovaly se v té době i zapovězené tituly židovských spisovatelů či knihy s komunistickou a marxistickou ideologií. Až do května 1945 knihovna nesměla nést Masarykovo jméno. Po válce se znovu začala scházet knihovní rada, která počátkem roku 1948 opět jednala o potřebě nové budovy, jenže s únorovým převratem a nástupem celkových společenských změn byla tato problematika odsunuta do pozadí.

50. a 60. léta

Krátce na to v Československu zavládl nový totalitní režim, který ve vzdělávacím a propagandistickém systému přikládal důležitou roli i knihovnám. Byly vyřazovány zakázané knihy, celá oblast podléhala cenzuře, propagovala se sovětská a ideologicky zaměřená literatura, do fondů byly zařazovány povinné výtisky politických životopisů a knihovníci byli tlačeni k nabízení politické literatury. Navzdory dobovému ideologickému balastu však došlo také k některým modernizačním krokům, a to zejména ke schválení nového knihovního zákona v roce 1959 a organizaci soustavy knihoven, v rámci čehož přerovské knihovně připadla důležitá role nejen v městě, ale i v celém regionu.

Knihovna, od roku 1951 Okresní lidová knihovna v Přerově, měla šest poboček v přilehlých obcích, přičemž začala fungovat rovněž meziknihovní výpůjční služba. V roce 1959 byla knihovna přestěhována do prostor Přikrylovy vily v horním rohu Žerotínova náměstí, kde sídlí doposud. Do prvního patra vily se přesunula i čítárna (která se později stěhovala několikrát do různých prostor) a půjčovna pro děti a mládež. Z dobových fotografií, které vyobrazují interiéry na dnešní hlavní pobočce, je patrné, kolik rozličných proměn knihovna během desetiletí svého fungování prodělala. V 60. letech byla zahájena středisková činnost knihovny, což znamená, že se přerovská okresní knihovna stala metodickým střediskem pro knihovny v okolních obcích ve značné části přerovského okresu. Důležitou součástí života knihovny byla také spolupráce se školami i školními knihovnami a pořádání různých tematických besed či výstav (např. velká výstava k 50. letům založení knihovny v roce 1969).

70. a 80. léta

S nástupem normalizace došlo v knihovnách opět k zavádění cenzury, k vyřazování knih nežádoucích autorů a k tlaku na ideologické působení na čtenáře, které ovšem, jako v řadě oblastí života v normalizačním Československu, bylo realizováno a oboustranně vnímáno jako nutné zlo. Zároveň s rozvojem Přerova a nárůstem jeho obyvatel, ale i skrze aktivity knihovny, která mezi lety 1974–1991 zrušila poplatky za výpůjční služby, v 70. a 80. letech značně narostl počet čtenářů a výpůjček knih. Postupně byly také otevírány pobočky v různých částech města (Trávník, Lešetín, Kopaniny a Předmostí), které pomáhaly naplnit čtenářský zájem v okolí početných sídlišť. Z kapacitních důvodů došlo na konci 70. let také k necitlivé přístavbě v zadním traktu vily. V této době byla rovněž navázána spolupráce se spřátelenou knihovnou ve slovenském Bardějově a byla pořádána řada besed se známými autory (Vladimír Körner, František Kožík, Helena Šmahelová či oblíbení dětští spisovatelé Vojtěch Steklač, František Nepil nebo Markéta Zinnerová).

90. léta, nové tisíciletí a současnost

Rok sametové revoluce 1989 uzavřela okresní knihovna (a pod ni spadající pobočky a knihovny) s fondem čítajícím přes půl milionu svazků. Nastupující devadesátá léta se nesla v duchu zavádění moderních technologií. Automatizovaný výpůjční systém byl jako první uveden do provozu v půjčovně pro děti na začátku roku 1995 a v následující dekádě i v dalších pobočkách ve městě i v místních částech. V roce 1998 se knihovna připojila k internetu, který zařadila mezi své služby pro veřejnost, stejně jako půjčování audionahrávek. Následující rok 1999 byl pak rokem velkého stěhování městských poboček do jejich aktuálních prostor - půjčovna pro děti se přemístila do Palackého ulice, pobočka z Kopanin do bezbariérového prostoru na Velké Dlážce. V roce 2001 se otevřela pobočka Trávník v bývalé budově Chemoprojektu, jejíž provoz byl však v roce 2020 ukončen. Jako poslední se v roce 2006 přestěhovala pobočka v Předmostí, a to do budovy staré základní školy. Knihovna začala v první dekádě nového tisíciletí nabízet i nové služby – otevřeno bylo hudební oddělení, uživatelé získali s jedním registračním průkazem přístup do všech oddělení a poboček, zahájeno bylo pravidelné půjčování knih v domech s pečovatelskou službou. V roce 2009 se knihovna poprvé zapojila do celostátního projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka a začala být aktivní na sociálních sítích.

Zkvalitňování a rozšiřování služeb pokračovalo i po roce 2010, kdy knihovna realizovala bohatou přednáškovou a kulturní činnost a nadále rozšiřovala portfolio svých vzdělávacích aktivit – v roce 2012 začala pořádat seminář pro odbornou veřejnost, zaměřený na současnou literaturu pro děti a mládež, a seniorům nabídla studium Virtuální Univerzity třetího věku. Velkou oblibu si začaly získávat nejen prodeje vyřazených knih, ale také půjčování elektronických knih nebo využívaní samoobslužného návratového zařízení knihobox, který byl zprovozněn v roce 2019. V témže roce oslavila knihovna 100. výročí svého působení, u jehož příležitosti uspořádala velkou výstavu v Galerii města Přerova.

V roce 2022 byly provedeny stavební úpravy v hlavní budově knihovny, která rozšířila své výpůjční prostory a zpřístupnila čtenářům část hodnotného dobového interiéru. Nově zřízená učebna slouží jako místo konání akcí nejrůznějšího zaměření (Virtuální Univerzity třetího věku, informačních a vzdělávacích programů pro střední školy, kreativních kurzů, kroužku robotiky, tematických přednášek a workshopů aj.) a zároveň jako výstavní prostor pro tvorbu amatérských i profesionálních umělců z regionu. Knihovna se otevírá veřejnosti i v rámci pravidelných dnů otevřených dveří a nabízí širokou paletu aktivit, které podporují její vzdělávací a komunitní funkci. Koncem roku 2023 prošla modernizací interiéru také půjčovna pro děti, rovněž poskytující pestrou nabídku akcí – od oblíbeného projektu Bookstart – S knížkou do života, určeného pro nejmladší návštěvníky a jejich rodiče, přes vzdělávací programy pro mateřské a základní školy a lekce čtenářské gramotnosti, prázdninové tvořivé dílny či sobotní odpolední programy pro dětské čtenáře. Partnerem a důležitým pilířem v realizaci vzdělávacích aktivit jsou pobočky v Předmostí a na Velké Dlážce, četné akce a tvořivé dílny pak organizují i knihovny místních částí Přerova.

 

Historie Přikrylovy vily

Přikrylova vila