Slavná díla českých autorů – poznáte je?
Dnes je: 8. 12. 2016. Soutěž byla ukončena!

Poslední podzimní měsíc letošního roku je tady a my vám pro jeho zpestření přinášíme další velkou internetovou soutěž, jejímž hlavním tématem jsou tentokrát úryvky ze známých českých literárních děl od populárních autorů. Pokud tedy patříte mezi milovníky současné literatury a máte hodně načteno, neváhejte a zapojte se do našeho listopadového soutěžení!

Každý listopadový týden, a to pravidelně vždy v úterý a ve čtvrtek, se na internetových stránkách Městské knihovny v Přerově (www.knihovnaprerov.cz/soutez/) budou objevovat nové soutěžní otázky. První z celkového počtu devíti otázek bude zveřejněna již v úterý 1. listopadu 2016.

Všechny soutěžní otázky budou vystaveny na webu celý měsíc až do středy 30. 11. 2016, kdy bude celá soutěž ukončena. Do této doby budete moci na otázky odpovídat, a to buď každý týden jednotlivě, nebo hromadně na konci měsíce. Je důležité, aby všechny odpovědi byly odeslány v řádném termínu a v případě zasílání přes internet ze stejné e-mailové adresy, a to na knihovní e-mail aktivity@knihovnaprerov.cz.

Po ukončení soutěže budou vylosováni tři nejúspěšnější soutěžící, kteří správně odpoví na co největší počet otázek. Výherci budou odměněni hodnotnými knižními cenami a ti z nich, kteří nebudou uživateli naší knihovny, získají navíc bezplatnou registraci do 31. května 2017.

Soutěže se mohou zúčastnit jak uživatelé Městské knihovny v Přerově, tak ti, kteří nejsou registrovanými uživateli našich knihovních služeb. Registrovaní účastníci soutěže musí s každou odpovědí uvést své jméno a číslo čtenářského průkazu. Soutěžící, kteří nejsou registrovanými uživateli knihovny, musí s každou odpovědí uvést své kontaktní údaje (jméno, příjmení, rok narození, adresu a e-mailovou adresu, popř. telefonní číslo), abychom je mohli v průběhu soutěže správně identifikovat.

Ze soutěže jsou vyloučeni zaměstnanci organizátora a jejich rodinní příslušníci. Za rodinné příslušníky se pro účely této soutěže považují osoby tvořící domácnost a/nebo osoby blízké.

Úplné podmínky a pravidla soutěže jsou uveřejněny na www stránkách knihovny.




Otázka č. 1:

Všimla jsem si ho hned první den v hotelové jídelně. Bylo ostatně těžké si ho nevšimnout, mezi více než dvěma stovkami rekreantů byl jediný, kdo seděl u stolu sám. Líbilo se mi, jak svou samotu zvládá: klidně, s jakousi samozřejmou důstojností. Do jídelny přicházel pomalu, při jídle se tvářil neutrálně, jen výjimečně trochu zasmušile, když si na počátku večeře u mladých chorvatských servírek objednával obvyklou sedmičku vína (v prvních dnech to u okolních stolů budilo značnou pozornost), v jeho tváři se často objevil mile sebeironický výraz. V druhém týdnu už se s ním servírky dávaly do řeči. Nepřekvapovalo mě to: oblečený býval sice dost ledabyle, ale vypadal poměrně mladě (hádala jsem mu tak pětatřicet), měl inteligentní obličej a sympatický úsměv a jeho podivná osamělost mohla navíc vzbuzovat příslušně romantické představy.


VÍTE, JAK ZNÍ NÁZEV DÍLA A JMÉNO AUTORA, KTERÝ SE SPISOVATELSKÉ PROFESI VĚNUJE JIŽ OD ROKU 1995?




Otázka č. 2:

O Mahdalkách se totiž říkávalo, že jsou to bosorky. Ze staré Mahdalky, z Josifčeny, tu mívali strach – její zaříkávání se totiž nikdy neminulo účinkem. Krávy ztrácely mlíko nebo naopak dojily za dvě, pod jejíma rukama se dělaly vředy nebo se naopak hojily samy od sebe, uměla ze ženských udělat jalovice nebo naopak pomáhat neplodným, uměla všechno. A běda, když ji někdo podvedl, když na ni chtěl vyzrát, nebo když se někdo dotkl její famílie. Jestli někdo uměl uřknout, tak to byla ona. Však se o ní povídalo, že ze svého muže nejdřív udělala vdovce, než se za něho provdala, a že taky za peníze dokázala pobosorčit a bylo jí jedno komu, její síla byla černá jako noc.


UVEĎTE JMÉNO AUTORKY A NÁZEV DÍLA, KTERÉ SE V DOBĚ SVÉHO VYDÁNÍ STALO VELKOU ČTENÁŘSKOU SENZACÍ.




Otázka č. 3:

„Jmenuji se Daniel Pačes!“ zvolal vedle užaslý učitelky, která z jeho strany očekávala taky spíš rozpaky, a pak eště tak jako zvesela, s výrazem na samý hranici šibalství, dodal: „Ale později, až se lépe poznáme, mi někteří z vás budou moci říkat Daňku!“ No, nenasralo by vás tohle? Jak „později“ a jaký „někteří“? Takže sem na něj okamžitě houk: „Polib nám prdel, Daňku!“ a bylo vystaráno, protože Pivoňková se po mně vrhla a odvlekla mě ze třídy. Ale do ředitelny se mnou nešla. Na to byla zas dobrá. Akorát mi řekla, že až potká mou matku, tak si s ní promluví, a musel sem jí na chodbě slíbit, že už dám pokoj.


TUŠÍTE, JAK SE JMENUJE AUTOR I JEHO KNIHA POPISUJÍCÍ NELEHKÉ DOSPÍVÁNÍ V 70. LETECH?




Otázka č. 4:

Piju žlutou limonádu, jím sušenky, každý den tři limonády a tři sušenky. Potkávám lidi, co už tu nejsou, a šmíruju lidi, co tu jsou, lidi na pokojích, hlavně holky, a občas zachraňuju jiné holky, co se k nám přijedou zabít, protože nejkrásnější místa na světě mají takovou magickou moc přitažlivosti. Třeba jako Eiffelova věž. Nebo ruské kolo ve Vídni. Tak tady žiju a pracuju, ale hlavně třikrát denně měřím počasí, píšu si deník a pozoruju mraky. Čekám, co přinesou nového a jestli odnesou to staré, protože počasí a mraky stojí na začátku všech věcí, všech lidských rozhovorů a všech příběhů a budou stát i na jejich konci. I na konci toho mého příběhu. Říkám to všechno na rovinu, protože už nechci mít žádná tajemství.


NAPIŠTE NÁM JMÉNO SPISOVATELE I NÁZEV DÍLA, NA JEHOŽ FILMOVÉ PODOBĚ SE PODEPSAL REŽISÉR DAVID ONDŘÍČEK.




Otázka č. 5:

Nenáviděla jsem Oskara Káhlera. Vždycky přišel k nám domů a hrozně řval a říkal sprostá slova. Můj otec sprostě nemluvil, nosil trenýrky s nohavičkami do gumy, slipy tenkrát nebyly, a kdyby se neslušně zachoval ve společnosti (zvlášť pro tohle úplně nenáviděl lidový výraz), tak by se šel asi oběsit. Jako jeho profesor latiny na gymnáziu, kterému se to přihodilo před celou třídou. Ten se hned toho dne odpoledne neoběsil, ale utopil. Všechno lidské – chození na záchod, milování se a plození dětí – připadalo mému tatínkovi „sprosté“. Unapetýtlich! Jen k jídlu měl pozitivní vztah. Byl totiž z vesnice, a tam se bohatství projevovalo podle toho, co kdo měl v komoře. A tak jsme v malé spíži, v garsonce blízko Národního divadla, měli paprikové klobásy za třicet pět korun kilo a taky špek a uzený bok a občas taky bůček pomazaný česnekem svařeným s paprikou. To si otec dělal sám, a v celém bytě to potom vonělo.


VÍTE, JAK ZNÍ NÁZEV KNIHY A JMÉNO POPULÁRNÍ ČESKÉ MODERÁTORKY A FEJETONISTKY, KTERÁ JE JEJÍ AUTORKOU?




Otázka č. 6:

Od policie mě vyhodili loni v létě, několik měsíců před krvavou patálií v kostele svatého Apolináře a jen několik dnů po tragické události na Nuselském mostě, kterou teď vypovím. Tenkrát přišel o život člověk, za jehož bezpečnost jsem ručil, i když dodnes si neumím představit, jak bych byl mohl tomu neštěstí zabránit. Vyšetřování trvalo týdny, kriminální policie váhala, jedná-li se o vraždu či sebevraždu a má-li případ převzít od města, a pak věc vyřešila po svém, obětí jednoho ze svých lidí. To jsem byl já. Zájem veřejnosti o letní kauzu nebyl valný a opadl docela, když apolinářský zvon ohlásil onoho slunného jitra konec starých časů. Či konec moderních časů? Možná že skončily již v den, kdy kyvadlo Času houpající se nad Prahou poprvé zaváhalo ve svém kmitu: v den, kdy zemřela inženýrka Pendelmanová.


ZAJÍMÁ NÁS, JAK ZNÍ NÁZEV DÍLA A JMÉNO JEHO AUTORA, KTERÝ JE ZNÁM SVÝMI ČERNÝMI MAGICKÝMI ROMÁNY.




Otázka č. 7:

"Jsou tady od Plastiků! Jsou tu Plastici!" rozneslo se po sále. Měl jsem chuť zajet pod stůl. Co když, nedej bůh, se objeví Magor a zeptá se mě, jestli jsem ještě takovej vůl. Člověk nemá nikde klid. S hrůzou jsem projížděl sál. "Nazdar, Magore," řekl mi přes rameno Marabu a já opravdu zajel pod stůl pro sirky, které jsem tam úmyslně hodil. Magor odplaval a kluk za mikrofonem nám vysvětlil: "Na dnešním plese, ano, plese, teprve před dvěma dny jsme dostali povolení na plesovou zábavu, vám budeme hrát společně s další začínající kapelou." Je silně nervózní. Už k němu asi taky dorazilo, že jsou tady Plastici. Čumí k jejich stolu stejně jako celý sál. Je to směšný. Sto lidí čumí na plejboje všech plejbojů Mejlu, jak v pohodě vychutnává točený. Zazněl první ostrý akord a hudba naplnila sál. Vyhnala všechno zbytečný, fotry, vojny, záchytky, Adamce, z mé hlavy.


ZNÁTE JMÉNO AUTORA A NÁZEV KULTOVNÍHO DÍLA ČESKÉHO UNDERGROUNDU?




Otázka č. 8:

V pátek 21. prosince přijela na Kozorohu zima. Ještě ve čtvrtek ráno se zdálo, že mimořádně blátivý, mlhavý a lezavý podzim letos neskončí. Ale večer přestalo pršet, v noci klesla rtuť dvě čárky pod nulu a jitro se ohlašovalo sirénami sanitek, které nakládaly první fraktury. Kolem jedenácté začalo sněžit, napřed prachové, pak holubí a nakonec husí peří. Když se třída vracela z Kavěstry – měli rybí polévku, krocana a každý dostal s sebou půl vánočky –, dalo se už koulovat. Museli si dát zajít chuť, protože od dvou učil Vlk a ten nedochvilnost neodpouštěl. Netrestal nikdy hned, ale opozdilec mohl vzít jed, že až se bude procvičovat skřipec, španělská bota nebo mučení střídavým proudem, zvané od dob alžírské války „telefon“, bude za figuranta vybrán on a dostane o závit, o klín či o dvacet voltů nad školní normu. Spokojili se tedy s tím, že se klouzali po umrzlém podkladu, až měkký sníh v gejzírech tryskal do výše jako vodní tříšť ve stopě lodi.


VÍTE, JAK ZNÍ JMÉNO ČESKÉHO LITERÁTA SVĚTOVÉHO FORMÁTU A NÁZEV JEHO DÍLA, KTERÉ ODHALUJE ABSURDNÍ PRAKTIKY TOTALITNÍ MOCI?




Otázka č. 9:

„Verše, které jste si zapsali, vypadají obyčejně, ale svou prostou upřímností patří k tomu nejlepšímu z české literatury a já tě žádám, Vágnere, já žádám tady, abys už nic neříkal. Nic!“ „Je svoboda, ne?“ nemůže Vágner přestat. „Je svoboda, ale ty… ty ne… takoví jako ty… nebudou, aby se… nesmějí…“ to už učitel mluví z cesty a škubance hlavou jdou jeden za druhým. Při tom sáhne na poličku pod tabulí pro namočenou houbu. Přistoupí k Vágnerovi a tu smrdutou houbu mu vyždíme na hlavu. Zajímavé je, že se tomu nikdo moc nesměje. „Tak!“ oddychne si očividně nepříčetný učitel. „Tak!!“ Pak si houbou otře orosené čelo a odloží ji na katedru. „Můžeš si stěžovat,“ vypustí ještě z přetopeného kotle zbytek páry. „To teda budu,“ svléká si Vágner umokřenou bundu.


UVEĎTE NÁZEV DÍLA, Z NĚHOŽ POCHÁZÍ TENTO ÚRYVEK, A JMÉNO AUTORA, KTERÝ ZA SVOU BOHATOU TVORBU ZÍSKAL JIŽ NĚKOLIK VÝZNAMNÝCH OCENĚNÍ.




Všechny odpovědi musí být zaslány nebo odevzdány do středy 30. listopadu 2016 do 24.00 hodin.


Městská knihovna v Přerově | tisk | nahoru