Městská knihovna v Přerově

Telefon: (+420) 581-334-068 Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Logo knihovny

Historie knihovny

Historie Městské knihovny v Přerově

Počátky

Prapočátky přerovské městské knihovny můžeme spatřit ve spolkové činnosti 19. století. Podobně jako na stovkách míst v našich zemích, i v Přerově vznikl už v 60. letech 19. století čtenářský spolek, který měl svou členskou knihovnu. Po vzniku Československa v roce 1918 začaly už na sklonku téhož roku přípravné práce pro zřízení Masarykovy městské knihovny. Ta vznikla oficiálně 1. února 1919 a jejím prvním knihovníkem se stal na několik měsíců iniciátor vzniku knihovny, dr. Leopold Calábek. Zhruba osmitisícový knihovní fond sestával nejprve z darů od spolkových knihoven a obyvatel města, k nimž se postupně přidaly knihy nově nakoupené. V té době nová knihovna sídlila v nevyhovujících dočasných prostorech v tělocvičně obecné školy na Palackého ulici.

První republika

Na podzim roku 1919 se stal knihovníkem dr. Eduard Kvasnička, který jako ředitel knihovny působil až do roku 1955. V té době se knihovna, ke které náležela i čítárna, přestěhovala do Městského domu. Postupem času přibývalo jak knih a čtenářů, tak zaměstnanců a pomocníků. Již v roce 1931 byly prostory v Městském domě považovány za nedostatečné a začalo se uvažovat o plánech na novou, leč nikdy nerealizovanou budovu knihovny. Obdobně se téma projednávalo na knihovní radě i na jaře roku 1939, přičemž padaly návrhy na využití různých pozemků v rámci města. To už se ale nad Přerovem a celým protektorátem schylovalo k temné době krizových válečných let.

Druhá světová válka a poválečné období

V životě knihovny se v následujícím období pochopitelně odrazila i druhá světová válka. V době protektorátu bylo zakázáno půjčovat knihy anglických a francouzských autorů, vyřazovaly se v té době i zapovězené tituly židovských spisovatelů či knihy s komunistickou a marxistickou ideologií. Až do května 1945 knihovna nesměla nést Masarykovo jméno. Po válce se znovu začala scházet knihovní rada, která počátkem roku 1948 opět jednala o potřebě nové budovy, jenže s únorovým převratem a nástupem celkových společenských změn byla tato problematika odsunuta do pozadí.

50. a 60. léta

Krátce na to v Československu zavládl nový totalitní režim, který ve vzdělávacím a propagandistickém systému přikládal důležitou roli i knihovnám. Byly vyřazovány zakázané knihy, celá oblast podléhala cenzuře, propagovala se sovětská a ideologicky zaměřená literatura, do fondů byly zařazovány povinné výtisky politických životopisů a knihovníci byli tlačeni k nabízení politické literatury. Navzdory dobovému ideologickému balastu však došlo také k některým modernizačním krokům, a to zejména ke schválení nového knihovního zákona v roce 1959 a organizaci soustavy knihoven, v rámci čehož přerovské knihovně připadla důležitá role nejen v městě, ale i v celém regionu.

Knihovna, od roku 1951 Okresní lidová knihovna v Přerově, měla šest poboček v přilehlých obcích, přičemž začala fungovat rovněž meziknihovní výpůjční služba. V roce 1959 byla knihovna přestěhována do prostor Přikrylovy vily v horním rohu Žerotínova náměstí, kde sídlí doposud. Do prvního patra vily se přesunula i čítárna (která se později stěhovala několikrát do různých prostor) a půjčovna pro děti a mládež. Z dobových fotografií, které vyobrazují interiéry na dnešní hlavní pobočce, je patrné, kolik rozličných proměn knihovna během desetiletí svého fungování prodělala. V 60. letech byla zahájena středisková činnost knihovny, což znamená, že se přerovská okresní knihovna stala metodickým střediskem pro knihovny v okolních obcích ve značné části přerovského okresu. Důležitou součástí života knihovny byla také spolupráce se školami i školními knihovnami a pořádání různých tematických besed či výstav (např. velká výstava k 50. letům založení knihovny v roce 1969).

70. a 80. léta

S nástupem normalizace došlo v knihovnách opět k zavádění cenzury, k vyřazování knih nežádoucích autorů a k tlaku na ideologické působení na čtenáře, které ovšem, jako v řadě oblastí života v normalizačním Československu, bylo realizováno a oboustranně vnímáno jako nutné zlo. Zároveň s rozvojem Přerova a nárůstem jeho obyvatel, ale i skrze aktivity knihovny, která mezi lety 1974–1991 zrušila poplatky za výpůjční služby, v 70. a 80. letech značně narostl počet čtenářů a výpůjček knih. Postupně byly také otevírány pobočky v různých částech města (Trávník, Lešetín, Kopaniny a Předmostí), které pomáhaly naplnit čtenářský zájem v okolí početných sídlišť. Z kapacitních důvodů došlo na konci 70. let také k necitlivé přístavbě v zadním traktu vily. V této době byla rovněž navázána spolupráce se spřátelenou knihovnou ve slovenském Bardějově a byla pořádána řada besed se známými autory (Vladimír Körner, František Kožík, Helena Šmahelová či oblíbení dětští spisovatelé Vojtěch Steklač, František Nepil nebo Markéta Zinnerová).

90. léta, nové tisíciletí a současnost

Rok sametové revoluce 1989 uzavřela okresní knihovna (a pod ni spadající pobočky a knihovny) s fondem čítajícím přes půl milionu svazků. Nastupující devadesátá léta se nesla v duchu zavádění moderních technologií. Automatizovaný výpůjční systém byl jako první uveden do provozu v půjčovně pro děti na začátku roku 1995 a v následující dekádě i v dalších pobočkách ve městě i v místních částech. V roce 1998 se knihovna připojila k internetu, který zařadila mezi své služby pro veřejnost, stejně jako půjčování audionahrávek. Následující rok 1999 byl pak rokem velkého stěhování městských poboček do jejich aktuálních prostor - půjčovna pro děti se přemístila do Palackého ulice, pobočka z Kopanin do bezbariérového prostoru na Velké Dlážce. V roce 2001 se otevřela pobočka Trávník v bývalé budově Chemoprojektu, jejíž provoz byl však v roce 2020 ukončen. Jako poslední se v roce 2006 přestěhovala pobočka v Předmostí, a to do budovy staré základní školy. Knihovna začala v první dekádě nového tisíciletí nabízet i nové služby – otevřeno bylo hudební oddělení, uživatelé získali s jedním registračním průkazem přístup do všech oddělení a poboček, zahájeno bylo pravidelné půjčování knih v domech s pečovatelskou službou. V roce 2009 se knihovna poprvé zapojila do celostátního projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka a začala být aktivní na sociálních sítích.

Zkvalitňování a rozšiřování služeb pokračovalo i po roce 2010, kdy knihovna realizovala bohatou přednáškovou a kulturní činnost a nadále rozšiřovala portfolio svých vzdělávacích aktivit – v roce 2012 začala pořádat seminář pro odbornou veřejnost, zaměřený na současnou literaturu pro děti a mládež, a seniorům nabídla studium Virtuální Univerzity třetího věku. Velkou oblibu si začaly získávat nejen prodeje vyřazených knih, ale také půjčování elektronických knih nebo využívaní samoobslužného návratového zařízení knihobox, který byl zprovozněn v roce 2019. V témže roce oslavila knihovna 100. výročí svého působení, u jehož příležitosti uspořádala velkou výstavu v Galerii města Přerova.

V roce 2022 byly provedeny stavební úpravy v hlavní budově knihovny, která rozšířila své výpůjční prostory a zpřístupnila čtenářům část hodnotného dobového interiéru. Nově zřízená učebna slouží jako místo konání akcí nejrůznějšího zaměření (Virtuální Univerzity třetího věku, informačních a vzdělávacích programů pro střední školy, kreativních kurzů, kroužku robotiky, tematických přednášek a workshopů aj.) a zároveň jako výstavní prostor pro tvorbu amatérských i profesionálních umělců z regionu. Knihovna se otevírá veřejnosti i v rámci pravidelných dnů otevřených dveří a nabízí širokou paletu aktivit, které podporují její vzdělávací a komunitní funkci. Koncem roku 2023 prošla modernizací interiéru také půjčovna pro děti, rovněž poskytující pestrou nabídku akcí – od oblíbeného projektu Bookstart – S knížkou do života, určeného pro nejmladší návštěvníky a jejich rodiče, přes vzdělávací programy pro mateřské a základní školy a lekce čtenářské gramotnosti, prázdninové tvořivé dílny či sobotní odpolední programy pro dětské čtenáře. Partnerem a důležitým pilířem v realizaci vzdělávacích aktivit jsou pobočky v Předmostí a na Velké Dlážce, četné akce a tvořivé dílny pak organizují i knihovny místních částí Přerova.
 

Historie Přikrylovy vily

Přikrylova vila

Na místě dnešní budovy knihovny, původně vily továrníka Karla Přikryla, stával ještě na počátku 20. století malý domek, v němž se střídali se svými živnostmi drobní řemeslníci. Současná vila leží v nejužším historickém centru města. V okolním prostoru směrem k Hornímu náměstí se dříve nacházela jedna ze vstupních bran do tzv. Horního města, která však v době výstavby vily již neexistovala. Ve 20. letech se zámožný přerovský továrník Karel Přikryl rozhodl vybudovat pro sebe a svou manželku reprezentativní vilu poskytující veškerý komfort, k němuž mělo náležet nejen moderní vybavení, ale také dostatečné prostory pro personál. Na místě tak vznikla dvoupatrová podsklepená budova s malou přilehlou zahrádkou a nádherným výhledem. Autorem této honosné budovy byl přerovský architekt Robert Motka, přičemž fasádu domu zdobí sochy dalšího přerovského tvůrce Františka Mádleho, který byl popraven za 2. světové války za pomoc v odboji. Jaký byl příběh nejen majitele vily, ale také architekta, který pro něj stavbu navrhl?

Karel Přikryl (1876-1953)

Vila, v níž dnes sídlí městská knihovna, je zajímavým svědkem společenského vzestupu místního rodáka Karla Přikryla, přerovského podnikatele a majitele dvou prosperujících cihelen v Předmostí. Na přelomu 19. a 20. století v této ještě samostatné vesnici poblíž Přerova fungovalo cihelen hned několik. Kromě zpracování hlíny se při jejím odtěžování v posledních 20 letech 19. století výjimečně dařilo také rozvoji archeologie. Jsme v době, kdy se díky práci místních nadšenců i renomovaných archeologů z Předmostí postupně stalo světově proslulé pravěké naleziště.

Karel se narodil o něco maličko dříve, 19. ledna roku 1876. Jeho rodiče byli původem z rolnických rodin s kořeny v nedalekých Nelešovicích a Kokorách. Cihelnu vlastnil už Přikrylův nevlastní otec Antonín Fryček z Lýsek, za nějž se Karlova ovdovělá matka provdala počátkem 80. let 19. století. Mladý Karel, který měl kromě vlastní sestry ještě pět nevlastních sourozenců, se původně učil zámečníkem. Fryčkovo podnikání ale dosáhlo značné prosperity i díky velké zakázce, a to dodávce cihel na stavbu přerovského Městského domu koncem 90. let. Rodina se patrně dost vzmohla – dvě dcery mohly studovat na olomouckém dívčím ústavu Pöttingeum, syn Antonín navštěvoval lipnickou reálku, další syn Josef nejprve studoval keramickou školu v Teplicích a poté sochařinu na pražské Akademii, údajně u známého Myslbeka. Karel se v podniku stal nejprve technickým úředníkem, poté vrchním účetním a nakonec cihelnu převzal po otčímovi, který zemřel v roce 1907 na rakovinu. Od přerovského stavitele Viléma Žáka, jenž se mimo jiné o pár let dříve podílel na stavbě Městského (tehdy Záloženského) domu, přikoupil Karel ještě druhou cihelnu.  

Patrně ještě před první světovou válkou se Karel Přikryl oženil, a to s o sedm let starší uherskou aristokratkou Ilonou (Helenou) von Fogaras, manželství však zůstalo bezdětné. V roce 1914 společně se služebnou bydleli v Přerově, a to v bytě v domě č. p. 34 na Komenského třídě. Přikryl díky obrovské produkci cihelen patřil k místní bohaté vrstvě a prvorepublikové městské honoraci. Rozhodl se tedy podpořit svůj status dostatečně vypovídající vilou situovanou na důstojném a dobře viditelném místě. Projekt rodinné vily, která byla vybudována v letech 1926–1927, svěřil do rukou architekta, který se do podoby Přerova zapsal i na několika jiných místech. 

Architekt Robert Motka a jeho práce

Robert Motka se narodil v roce 1874 v Měrotíně u Litovle jako syn stolaře Josefa Motky a jeho manželky Johany. Část příbuzných žila nejpozději od poslední čtvrtiny století v Přerově na Velké Dlážce, takže právě skrze rodinné vazby přivedly životní osudy Motku do našeho města. Ještě předtím jej však zastihneme za první světové války ve službách rakouské armády, kde uplatnil své vzdělání architekta. Projektoval totiž celou řadu vojenských hřbitovů pro padlé vojáky rakouské armády na území Haliče, převážně v dnešním Polsku, z nichž mnohé existují dodnes. V závěru první světové války působil jako setník v Bělehradě. V červenci roku 1918 se v Olomouci oženil s Ludmilou, dcerou přerovského stavitele Františka Krejčiříka, a všichni poté společně dle sčítání z roku 1921 bydleli v Přerově na Velké Dlážce.

Ve svém novém bydlišti Robert Motka postupně realizoval řadu zajímavých zakázek. Kromě Přikrylovy vily, která v sobě nese ozvuky secese, vytvořil i stavby odrážející zcela současné architektonické formy. Navrhl například známý, dnes již bohužel neexistující spolkový dům Komuna, památkově chráněnou budovu Úvěrního spolku záložna přerovská s fasádou zdobenou sochařskými reliéfy Františka Mádleho, na jejíž stavbu dodával cihly právě Karel Přikryl (Kratochvílova 5), či funkcionalistický bývalý obchodní dům Jordán (dnes Avion, Mostní ulice 3). Podle jeho projektu byly také přebudovány proslulé Parní lázně Černá na místě dnešního penzionu Labuť, které v té době patřily k nejmodernějším zařízením tohoto typu u nás. Návštěvníkům nabízely krytý bazén, obklopený dvěma galeriemi, dva druhy páry, sál, odpočívárnu i sluneční lázně. Mimo Přerov byl Motka autorem například občanské záložny ve Frýdku-Místku (1929). 

"Konec starých časů" a poválečná doba

Po druhé světové válce nastala pro bezdětného továrníka v pokročilém věku a jeho maďarskou manželku komplikovaná doba. V roce 1946 jim byla polovina vily zkonfiskována a ještě téhož roku Ilona Přikrylová zemřela. Karel Přikryl se později oženil podruhé, a to s o generaci mladší Marií Solařovou. Mezitím se s ním však nemilosrdně vypořádal nový režim. V roce 1946 byla na podnik uvalena národní správa, proti čemuž jeho majitel neúspěšně protestoval. V roce 1947 byla šetřena jeho „národní spolehlivost“ a v roce 1948 byly cihelny znárodněny a začleněny do celku Moravskoslezských cihelen, přičemž provoz byl ukončen v 80. letech. Karel Přikryl zbytek života strávil ve své polovině vily s příjmem z pachtovného a důchodu 192 korun, zemřel pak 21. 9. 1953. Svou polovinu vily nakonec odkázal městu. Spolu se svou první ženou je pohřben v rodinné hrobce Fryčků na hřbitově v Předmostí. Své budoucí a zároveň současné využití vila našla o několik let později, kdy se do ní v roce 1959 přestěhovala městská knihovna, a tomuto účelu slouží dodnes.

 

 
Naposledy změněno středa, 20 březen 2024 11:39

Ministerstvo kultury ČRSKIP ČR Bibliohelp  Čte sy rád   Rosteme s knihou   Portál české literatury  Celé Česko čte dětem Čtení pomáhá

  Československá bibliografická databáze          Nejlepší knihy dětemKnihovny.czSlužba Získej Bookstart 

 
Městská knihovna v Přerově,
příspěvková organizace
Žerotínovo nám. 211/36
750 02 PŘEROV
 
tel.: (+420) 581-334-060
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
ID datové schránky: kefk5ik
Bankovní účet: 86-7119620217/0100

Zřizovatel

Zřizovatelem Městské knihovny v Přerově, příspěvkové organizace je Statutární město Přerov.

Další informace

Mapa webu

Prohlášení o přístupnosti

RSS

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Napište nám nebo zavolejte

Dotazy na služby a výpůjčky:
tel.: +420 581 334 068
sluzby@knihovnaprerov.cz

Dotazy na akce:
tel.: +420 581 334 072
aktivity@knihovnaprerov.cz

Další kontakty