UKIS UDZKF USS UPE OKS DO DEO PR TR VD OIS ST CIT HO PREROV IF SF
Historie Tisk
Přejít na obsah
Historie
Historie v datech
Historie v obrazech
Počátky Masarykovy městské knihovny v Přerově

      Krátce po skončení 1. světové války, v době budování samostatného státu, kdy se kladly základy řady institucí, které slouží veřejnosti bez přerušení až dodnes, požádali mladí členové české státoprávní demokracie (později strana národně demokratická) na své schůzi 26. 11. 1918 městskou radu, aby zřídila v Přerově místo samostatného knihovníka, který by měl na starost vybudování velké veřejné knihovny. Dr. Leopold Calábek zveřejnil v Přerovském Obzoru 4. 12. 1918 programový článek pod názvem “Potřeba veřejné knihovny a spojení obou muzeí v Přerově”. Téhož dne městská rada vcelku návrh přijala, ale vymínila si ještě finanční rozvahu celé akce. Iniciátoři obratem 13. prosince odpověděli a svůj projekt “Masarykovy veřejné knihovny” rozvedli. Pojmenování na počest T. G. Masaryka navrhl odborný učitel Vilém Chmelař. Dne 17. prosince konal ustavující schůzi přípravný komitét Masarykovy knihovny. V jeho čele stanul lékárník Vítězslav Nečas, místopředsedou zvolen dr. Josef Staněk, pokladníkem redaktor Karel Hauke, jednatelem Vilém Chmelař a pořadatelem dr. Leopold Calábek. Na následující schůzi za účasti 27 zástupců politických organizací a spolků bylo domlouváno spojení knihoven některých spolků a projednána otázka financování celého projektu.

      Již v předchozí době zde existovaly instituce, které se snažily uspokojit potřeby čtenářstva, v prvé řadě nejstarší přerovský spolek - Čtenářský, který si budoval již od svého založení v 60. letech 19. století vlastní knihovnu, která ovšem sloužila pouze členům. Podobně vycházely i jiné spolky vstříc potřebám svých členů. Navíc od počátku 20. století vešla v život veřejná knihovna, podporovaná opět především Čtenářským spolkem, ale její působnost byla omezována nedostatkem financí a nezájmem statních spolků a organizací.

      Ve schůzi městské rady a finančního odboru konané 8. 1. 1919 bylo usneseno navrhnout obecnímu výboru, aby při Masarykově knihovně, která vzniká, bylo systematizováno místo samostatného knihovníka a vypsán veřejný konkurz. Obecní výbor na svém zasedání 22. ledna doporučení schválil. Na místo s ročním platem 2 100 korun a osobním drahotním přídavkem 1 212 korun, postavené naroveň místu suplujícího profesora, se přihlásil do stanoveného termínu, tj. 10. února, pouze jediný uchazeč, jímž byl dr. Leopold Calábek. Toho obecní výbor dne 5. 3. 1919, vzhledem k tomu, že splňoval všechny podmínky, jmenoval knihovníkem s platností od 1. 2. 1919. Toto datum bývá považováno za počátek přerovské knihovny, která tak slaví v letošním roce 90 let svého trvání.

      Své knihy do nově zřizované knihovny daly Čtenářský spolek, Dělnický vzdělávací spolek Svornost, Vzdělávací beseda Havlíček a Lidová knihovna. Mimo to přicházely četné peněžité dary, k finanční podpoře vybízely noviny Obzor, které z příspěvku udělaly povinnost pro všechny přerovské rodiny a neochotu považovaly za zradu Masarykových ideálů. V polovině února 1919 představoval dar od 137 přerovských korporací a občanů hodnotu 23 000 K, počet získaných svazků knih činil 8 000.

      Knihy byly provizorně umístěny v tělocvičně Žerotínovy obecné školy na Palackého ulici, ale prostředí nevyhovovalo, neboť zde byly vlhké zdi, napadené houbou. Knihovník dr. Calábek, jehož hlavním úkolem byla katalogizace, nebyl, jak se ukázalo, s místem s pokojen, jednak se necítil být dostatečně platově ohodnocen, jednak nebyl realizován jeho původní plán spojení obou tehdejších muzeí, Komenského a městského, v jediné spolu s knihovnou. Proto odešel již v létě 1919 do Olomouce na místo asistenta Studijní knihovny (dnešní Univerzitní). Práce v knihovně v té době prováděl František Polák.

      Dne 22. 7. 1919 byl přijat zákon č. 430 Sb., o veřejných knihovnách obecních prováděcí nařízení k němu 5. 11. téhož roku, č. 607 Sb.), podle nějž bylo povinností ustanovit knihovní radu, jejíž členové v počtu 4 - 8 měli knihovnu řídit. Polovinu celkového počtu jmenovalo městské zastupitelstvo na svém zasedání 27. 9. 1919: prof. Čeněk Veselý, Matěj Teichman, MgPh. Vítězslav Nečas, Rudolf Ondráček. K nim přibyl jednatel místní osvětové komise prof. dr. Josef Staněk, zbytek měl být doplněn z pravidelných vypůjčovatelů posledního období.

      Na tomtéž zasedání byl ze čtyř uchazečů vybrán na místo knihovníka dr.Eduard Kvasnička. Krátce po svém nástupu přestěhoval v listopadu knižní fond z nevyhovujících prostor do vyhrazených místností v Městském domě, který se na dlouhá léta stal pro knihovnu útočištěm, i když již záhy byly pociťovány nedostatky takového řešení. V osobě Eduarda Kvasničky ovšem získala knihovna zdatného a obětavého správce a také městu se dostalo vzdělaného osvětového pracovníka. Knihovna byla pro veřejnost poprvé otevřena 3. 2. 1920 a získala si ihned velkou oblibu. Od února do června ji navštívilo 4 247 osob, které si vypůjčily 9 298 knih. Koncem roku 1920 činil počet knih v knihovně 12 000 svazků.


PhDr. Jiří Lapáček



 
© 2014 Městská knihovna v Přerově, příspěvková organizace
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.